– U vstupu: Ze skaliska jsme viděli nejen bránu, ale i dva velké kameny, kterými byla podložena, aby se nemohla zavřít a malý tábor orků a skřetů a zlobrů a kdoví čeho ještě, co tábořilo venku.Pokud chceme dovnitř, tak bohužel budeme muset projít skrz ně a nebo najít jinou cestu dovnitř. Chvíli jsme pozorovali tábor a zjistili jsme, že v táboře jsou orkové, kteří plní úlohu strážných a nosičů beden o velikosti rakve, které nosí do několika stanů. Kolem je plno skřetů, kteří dělali doprovod orkům a podle toho, jak se trousili do a z tábora, tak i hlídky okolo tábora. Krom nich se tu ještě pohybovali postavy v černých kápích, zhruba velikosti skřetů, které měli nejvyšší hodnost. Ovšem z toho jak se trousili pořád dovnitř a ven jsme nabyli dojmu, že uvnitř jich bude ještě daleko víc. Trpaslíci se raději vydali hledat další cestu. Přece tu musela být i menší brána, když šel jen lovec ven, nebo, kdyby se něco přihodilo. Gnom oproti tomu zkusil zjistit více z tábora. Pomalu se vplížil dovnitř až k jednomu stanu, který byl hlídán a vlezl dovnitř. Zde se pokusil nastražit past. Využil několik svých tajemných prášků, které vsypal do pantů a poté seslal oživovací kouzlo, které se spustí se soumrakem. Následně se odplížil pryč a jen jeho pavouk zůstal skryt na výzvědách. Mezitím se trpaslíkům opravdu podařilo v jedné strži najít skryté dveře. Bohužel jejich mechanismus byl rozbitý a tak se za proužků kuřáckého dýmu a sakrování snažili mechanismus opravit alespoň natolik, aby mohli dveře otevřít. Kdyby v tuhle chvilku šel někdo po okraji strže, měl by opravdu zajímavý zážitek. Nakonec se jim povedlo mechanismus vyřadit až do podoby, kdy Korgoth byl schopný dveře otevřít a uvnitř nalezli několik mrtvol trpaslíků a orků, které tu byli už pár měsíců. Když se vrátili na skálu, kde se setkali i s gnómem, tak zrovna zapadalo slunce a bedna v táboře ožila. Orkové strážící stan okamžitě vběhli dovnitř a asi o vteřinu později se ven vyhnal už jen jeden a úprkem běžel k bráně. Než se vrátil zpět, kolem stanu se nahromadil početný dav skřetů a orků, kteří jen nahlédli dovnitř a jen poděšeně uskočili. Uvnitř zatím poskakovala bedna a útočila na vše kolem. Od brány se přihnalo několik černých postav a bednu ve stanu nějak zastavili. Z pavoukova povídání vyšlo najevo, že nepoužívali magii. Skupinka se tedy rozhodla využít malý vchod a vnikla tak do trpasličího města Thrjyr.
– Co je v rakvi?: Ve strážnici za dveřmi objevili dobrodruhové dostatek vybavení pro cestu podzemím, několik lamp, oleje, pasti na medvědy a čistící přípravek vonící alkoholem, který Korgoth okamžitě vnitřně užil. Krom toho u jedné mrtvoly našli svazek klíčů a knihu průchodu bránou na stole, ze které si gnom vzal pár posledních stran. Po malém oddechu vyrazili dál do podzemí, procházeli jsme chodbami s mrtvolami, místnostmi, kde boj se zdál dlouhý kolem několika padacích mříží, které se zvedali mechanismem, který jsme otevřeli klíčem. Když jsme se přiblížili k hlavním chodbám začali jsme vídat sem tam záblesky světla a tak z opatrnosti zpomalili. Pavouk nám zatím oznamoval, že v jedné z chodeb chodí sem a tam orkové s bednami a tak jsme připravili malou past. Nalákali jsme jednu skupinku do boční chodby a ze tří skřetů a čtyř orků zbyl během pár chvíli jen jeden křičící ork a i ten nežil moc dlouho. Rychle jsme popadli bednu a co to jen šlo zmizeli v jedné z nedalekých místností, která šla dobře zavřít. Po otevření bedny jsme zklamaně koukali na plno hlušiny a jen sem tam na pár šupinek jakéhosi zeleného minerálu. Mezitím se podzemím rozlehl dlouhý hvizd, který musel každý slyšet. Nu nezbývalo než se vydat dál, ale kudy, nejspíš sledovat hlavní cestu a třeba nás dovede ke zdroji a možná i ke knihovně, kde zjistíme podrobnosti o Likariu. V podzemí se snadno ztrácí pojem o čase a tak jsme šli, kdoví jak dlouho než jsme dorazili do rozlehlého sálu, kde to bylo cítit takovým zvláštním chemickým zápachem. Byla zde z beden postavena barikáda a v ní několik stanů. Chvílí pozorováním jsme odhadli, že zde dochází k získávání toho minerálu z rudy a jak se zdá, je to hodně hořlavá substance. Lovec zatím svým šestým smyslem odhalil trpaslíka, který na něj nevěřícně zíral. Když na něj promluvil, trpaslík rychle trpasličinou vysypal ze sebe, že by měli jít s ním do bezpečí. Samozřejmě dobrodruhové jsou nedůvěřivý, kolik trpaslíků by tu mohlo přežít, leda snad práskači. Ale trpaslík se zdál hodně naléhavý a pravdomluvný. A co nám mohl udělat jeden trpaslík, kdyby nás chtěl zradit, tak už nás mohl dávno prozradit. A tak jsme ho následovali. Dovedl nás do kuchyně, kde bylo dalších několik trpaslíků. Když jsme byli takto v bezpečí před orky, mohli jsme se konečně víc vyptávat. Vypověděli nám, že před zhruba čtyřmi měsíci zaútočila armáda orků skřetů a další havěti na trpasličí město, ale někdo uvnitř je zradil a otevřel brány. Trpaslíci se zuřivě bránili, dokonce i jiné klany přiložili sekeru k dílu, ale teď už zbylo jen několik skupin, které se snaží zničit co nejvíce nepřátel za pomoci pastí a jinak jim překážet. Znaveným dobrodruhům nabídli možnost odpočinku a tu jsme rádi využili, i když stále s obavami, zda to nejsou zrádci. Ale do doby, než jsme si odpočinuli se nic nedělo a tak jsme mohli dále plánovat. Měli jednu z černých kuten a tak gnom vymyslel plán na cestu do knihovny a trpaslíci s Korgothem dali zase dohromady plán na zničení hnízda nepřátel. Při vyptávání zjistili že v nalezeném hnízdu je pevná substance, kterou převádějí do tekuté fáze, která je značně hořlavá a která by mohla hezky vybuchnout a tím zpomalit plány nepřátel.
– Malý výbuch: Čtyři z trpaslíků měli kuše a tak se připravili na útok společně z lovcem, jeho šelmou a Korgothem. Vzali jediné tři lahve, které byli vhodné pro úpravu na zápalné. Pomalu se vplížili do ústí velkého sálu a Korgoth se vydal tmou dále, aby mohl lépe házet lahve. První láhev co vrhl neudělala žádné škody. Když vrhl druhou, tak už byl úspěšnější a něco tam započlo mírně hořet. Třetí láhev dopadla někam do tmy, ještě než doletěla k palisádě. Najednou jeden z trpaslíků vystřelil do tmy chodby, ze které vzápětí přiběhla jedna postava v černém a obrovskou rychlostí ho sejmula. V temnotě chodby se pohnuli i další stíny a tak se trpaslíci i s lovcem stáhli do místnosti, kterou by mohli lépe bránit, doufajíc, že Korgoth to nějak zvládne. Korgoth měl však hodně práce sám se sebou, jakmile zaslechl boj, pokusil se stáhnout, ovšem ze tmy na něj zaútočili dva stíny, kterým se velmi těžko bránil. Neviděl je, ale oni jeho ano a tak mu uštědřovali jedno vážné zranění za druhým. V místnosti zatím černé postavy ohrožovali trpaslíky, ale bylo jich málo na to, aby byli výrazným nebezpečím, spíše dlouho byly váhy vyvážené, ale pak přece jen přesila v místnosti porazila černé skřety, když už souboj byl převážen na straně trpaslíků, vrhli do chodby zapálený olej, aby viděly případně další přicházející a tak Korgoth konečně uviděl protivníky. Hned se mu bojovalo lépe a během chvíle obě strany získali vážná zranění. Korgoth sotva držící se na nohou už bojoval jen s jedním protivníkem, když se konečně ozval výbuch značící jejich úspěch. Ke Korgothovi se během mžiku přiblížil ohnivý mrak, který ho pohltil, ale i to Korgotha nezdolalo. Nepřátelé došli a Korgothova mysl opojená krví rozkázala tělu masakrovat mrtvé. Když tohle viděl lovec nechápavě na pár vteřin strnul, to Korgothovi stačilo na zmasakrování nejbližších mrtvol a vydal se k hnízdu. Ovšem to už lovec nabyl rovnováhy a rychle Korgotha omráčil a s trpaslíky ho odtáhl do místnosti. Rychle mu obvázali nejvážnější zranění, aby to vůbec přežil ale další léčení nechali na lidech znalých.
– Knihovna: Gnom se zatím vydal do knihovny. Plánek si pečlivě nastudoval, ale jelikož ti skřeti se pohybovali ve tmě bez světla musel se spolehnout na svého pavouka, který ho vedl podzemím. Potkali několik skupinek orků. Avšak jeho maskování bylo dokonalé. Nikdo ho nepokládal za nic jiného než za příslušníka černých skřetů. Takto se dostal až do knihovny, nebo spíš několika knihoven spojených do jedné, kde svazků bylo na roky hledání a ani tomu nepředávala přítomnost asi dvacíti skřetů v hnědých sutanách, kteří něco hledali a knihy co nepotřebovaly se váleli všude na hromadách. Gnom skřetí jazyk ovládal jen lámavě, takže, kdyby ho použil, byl by okamžitě odhalen a tak využil jiný fígl. Promluvil na ně řečí knih, jazykem, který se používal jen v knihách a který ovládal daleko lépe. Skřet na kterého promluvil tento jazyk také znal a herecký výkon na něj tak zapůsobil, že započal s několika dalšími hledat zmínky o Likariu. Mezitím se usadil k jednomu stolečku na kterém bylo několik knih, tvářících se důležitě, jakoby tyhle zrovna skřeti vybrali. Když jimi procházel, zmocnilo se ho podivné tušení a jejich prohlédnutí mu ho jen potvrdilo. Zdejší město bylo postavené na bráně do podsvětí do které bylo uvrženo tělo orkského válečníka, který sjednotil hordy a zaútočil i na trpaslíky, ti ho sice porazili, ale za obrovských ztrát. Byl zabit a aby na tomto světě nezbylo nic k oživení bylo i jeho tělo shozeno do podsvětí (trpaslíci kopou hodně hluboko a celých pět klanů se prokopalo až tak hluboko, že objevili podsvětí a museli ho uzavřít podobnými branami), ovšem tělo i duše se v podzemí opět spojili a nabyl tam moci nemrtvých, což z něj udělalo velmi nebezpečného tvora. Naštěstí brána byla pevně uzavřena a zapečetěna sedmi pečeťmi z různých materiálů, které měli vše zadržet uvnitř. Pro jistotu na těchto pečetích stojí město trpaslíků, kteří by nikdy orky a další takové bytosti do svých domovů nepustili a tak to byla ideální obrana. Jak gnomovi došlo, asi se něco nepovedlo a ty zelené šupinky jsou jednou z bran. Vyrušil ho pád jedné knihy z horních polic, kde jeden ze skřetů posedával a četl nějakou knihu. Gnomovi došlo, že čím déle tu bude, tím hrozí větší riziko prozrazení a tak se skřety snažil motivovat mincemi vyskládanými na stůl, když dvě zlaté mince pro každého nepomohli, tak přidal ještě třetí a práce se rozběhli rychleji. Po další chvíli dovnitř vstoupil ork v planoucí zbroji, který byl dokonce vyšší než Korgoth (a ten je vyšší o hlavu než běžný ork) a jednoho ze skřetů si přitáhl (zbylý zmizeli za policemi), skřet cosi drmolil, ale zdálo se, že to orka moc neuspokojilo a tak ho na místě zabil. Poté cosi křikl na zbylé skřety a odešel. Skřeti se vyděšeně dali do práce a toho využil i gnom, aby dodal důrazu tomu, že jeho kniha je důležitá. Skřeti se stáhli za police a po chvilce radění pokračovali v práci. Nakonec přece jen našli knihu, kde byla zmínka o Likariu, ale jen strohá, že je to město orků, goblinů, skřetů a další chamradi. To mu moc nepomohl,ale i přesto lepší než nic a tak se vrátil zpět k dobrodruhům. Když mu lovec pověděl, co se stalo, tak gnom přešel k barbarovi a odřezal mu kolečko z jeho zbroje, které Korgotha ponoukalo k tomuto šílenství. Korgoth v bezvědomí nic nenamítal a zbytek skupinky také nebyl proti. Poté si sesedli kolem stolu a začali jsme se radit co dál. Další přítomní trpaslíci o těchto branách nic netušili, ale byli z jednoho ze zbylých čtyř klanů, které se tak hluboko prokopali a ani netušili, co se tam v hlubinách jejich města nachází.
– Pronásledovaní: Zrovna v polovině debaty dovnitř vpadl trpaslík a hned volal, že sem jdou, že jsou nám na stopě. Zbytek trpaslíků chtěl okamžitě mizet do tunelů, ale Torstenův autoritativní hlas je zastavil, na jeho popud vzali zničeného Korgotha a jak to jen nejrychleji šlo zmizeli jako jedna skupinka všichni do tunelů. Kam ale zmizet, trpaslíci měli plán se rozprchnout a za nějaký čas se znovu setkat, ale to nevyhovovalo dobrodruhům. Nějaká větší skrýš, no možná tak pro Korgotha a jednoho trpaslíka, ale víc se tam toho nevejde. Nějaké dobře bránitelné místo? No jedno by se našlo, opuštěná hláska, ale má jen jeden vchod. I to bylo víc, než skupinka čekala a tak se co nejrychleji vydali tam. Erdy po cestě hlásil, že na stopě Korgothovi krve je skupinka orků, co jde poměrně rychle a tak se jen tak tak dostali do strážnice trpasličí a zabouchli dveře, než doběhli orkové. Korgothovo tělo odložili na zem a vším co bylo po ruce zapřeli dveře. V místnosti našli několik zbraní, sud s vodou a hlavně driják, co otupoval zranění a povzbuzoval mysl, který hned dostal Korgoth, aby byl schopen alespoň posledního boje. V patře byla kdysi asi nejspíš kancelář, teď jen poházené papíry, vrhač malý a sud se silně hořlavou tekutinou a lahvemi, do kterých se lila a samozřejmě střílny, díky tomu dobrodruhové viděli, jak se venku někteří orkové pokouší razit dveře, zatím co jiní šli pro posily. Skupinka měla malý čas na vydechnutí, trochu oleje nenápadně ze střílny vylili do chodby, Korgoth se ozbrojil trpasličí halapartnou, další trpaslíci se učili rychle zacházet s katapultem. Než všechny připravit stihli dodělat, už se chodbou hrnula skupina orků a lidí s beranidlem, za nimi postávala skupinka skřetů v černém. Začal tvrdý boj, obránci se snažili zatlačit a zmasakrovat útočníky pomocí střelby a hořícího oleje, útočníci se s čím dál větší hysterií pokoušeli probít dovnitř. V jednu chvíli se útočníci rozdělili díky ohni na dvě skupinky a dobrodruhové toho využili s přehledem, sice dveře se otřásaly a hrozily rozpadnutím, ale z druhé jejich strany je podpíral Erdy a Korgoth. Naštěstí obránci provedli tak efektivní útok, že ještě než stihli dveře povolit, zbylí orkové lidé a skřeti se obrátili na útěk. Obráncům došlo, že tu dlouho nebudou moci zůstat, že přijdou další nepřátelé a kdoví, jak dlouho by tu vydrželi, když jen tahle šarvátka jim sebrala polovinu zásob ohnivé vody a dveře byly skoro zničené. Rychle zbytek dveří vyvalili do plamenů a zbytek jich rychle proběhli do chodeb, krom Korgotha, který se spíše belhal, ale i tak to bylo rychlejší, než jej nést. Kudy dál, z trpaslíků dostali, že dál mohou jít buď přes zničené hnízdo, nebo oklikou, která by trvala mnoho hodin a nebo je tu ještě jedna možnost, spustit dobrodruhy výtahem dolů, ale bohužel trpaslíci ovládající mechanismus, budou muset zůstat nahoře. Dobrodruhové zvolili tu nejbezpečnější cestu, jak se odsud dostat dál a tedy výtah, procházeli chodbami, vyhýbali se světlům a nějak se jim k výtahu podařilo dostat aniž by upoutali něčí pozornost. Trpaslíci je během chvíle spustili do jeskyně o patro níž.
– Konečně odpočinek: Když klesly až na dno, uviděli velkou jeskyni ve které před pár měsíci také došlo k boji, krom mrtvých trpaslíků tu byly i zvířata, která původně ovládala výtah, bohužel vše mrtvé. Skupinka znavená z bojů se rozhodla odpočinout v prvním domě který objeví a který by byl bránitelný a tak se i stalo. Když se dostali dovnitř, zavřeli okenice a dveře a znaveně se uložili ke spánku s hlídkami. Za Torstenovi hlídky kolem domu prošlo nějaké velké čmuchající zvíře, co se vydalo po stopě krve k výtahu, který poté chvíli křupal, ale nic víc se naštěstí nedělo, na Erdyho hlídce byl klid. Na gnomově hlídce bylo ale daleko víc živo, uslyšel jak se někdo blíží a skrz zavřené okenice viděl i trochu světla. Pro jistotu probudil Torstena, který si nabyl zbraň a namířil na dveře, pro případ nevítané návštěvy. Někdo si něco špital za dveřmi, pečlivě naslouchali, bylo to dohadování, zda vejít dovnitř a nebo poslat pro požírače. Nakonec někdo otevřel dveře a jeho hlava pod střelou z Torstenovi zbraně pukla jak meloun. Druhý útočník se obrátil na útěk a srazil se se dvěma zbylými orky a srazil je na zem. Rána probudila Korgota, který zareagoval naprosto automaticky, vyběhl ven a zkusil halapartnou proklát dva orky, ovšem jeho zranění se přihlásilo a jednoho spíše odstrčil a druhého škrábl a sám měl co dělat, aby sebou nepraštil o zem v náporu bolesti. Gnóm také vskočil do chumlu těla dvě z nich přibodl k zemi, přibodl je tak dobře, že z nich vyrazil život. Poslední ork neměl šanci. Po rychlém boji se Korgoth vrhl na těla a začal je masakrovat stejně jako po boji v hnízdě.
– Korgotova obhajoba: Když se vrátil Korgoth zpět do domu, čekal na něj obviňující pohled gnóma a Torstenův hrubý dotaz, co to mělo venku znamenat. Korgoth argumentoval, že krev padlých nepřátel po boji ho posílí, ale bohužel to tentokrát nějak nepomohlo. Gnóm na to špitl, že to je proto, že nemá to svoje kolečko. Až teď to Korgothovi došlo, že fakt nemá své kolečko a tak s mrazivým pohledem a hlasem obvinil gnóma, že mu ho vzal a ať mu ho vrátí. Něco v tom hlase bylo neuvěřitelně přesvědčující a tak gnom kolečko vyndal. Torsten se ho zeptal, zda ví co to znamená, že se z něj stává krvesaj a někoho takového nemůže pustit na svět. Korgoth argumentoval tím, že pije krev nepřátel. a Torsten dodal zatím, kdo ví, co bude příště, kdo bude příště na řadě, až ho chytí zase jeho amok, vždyť v předchozím poblouznění na něj zaútočil. Už jednou Korgoth zemřel a byl přiveden zpět z pomocí slunečního boha, to v něm nic nezanechalo? Na to Korgoth trochu zjihl, ale jen na okamžik, pak vzal kolečko a začal si ho vplétat zpět na hruď. Torsten na něj namířil svou zbraň „Víš co to pro tebe znamená, když projdeš těmi dveřmi?“ Gnóm začal o překot mluvit o tom, že bez něj tu všichni zemřeme, že naše šance bez něj klesne, že už teď jsme na tom špatně. Korgoth dopnul poslední popruh a zvedl se:“Musím jít, dostat se na povrch a ve světle slunce vám dokážu jak jste se mýlili“ na to došel ke dveřím a s malým zaváháním do nich vstoupil. V tu chvíli Torsten vystřelil a jeho rána byla naprosto přesná. Korgoth spadl na kolena a poté se složil na ulici. Torsten nemeškal, rychle mu usekl hlavu a zlomil halapartnu a dřevěný kůl mu zarazil do srdce. Poté mu svázal nohy i ruce a takto ho pohřbil. Do jednoho domu tělo, do druhého hlava a vzal mu kroužek. Gnóm na to celé hleděl, a ani slova neřekl, před očima se mu přehrávala proměna Korgotha, od začátku co ho poznal až po současnost, temnou současnost.
– Cesty se rozchází: Když toto vše udělali, rozhodli se ještě najít nejbližší svatyni a tam ten prokletý předmět položit, aby bohové rozhodli co s ním. Pak zvážili své možnosti, buď jít do dolů, kde budou ještě nebezpečnější tvorové a nějak zkusit zastavit to co se tu děje, na to ale nikdo neměl dostatek tělesných, ani duševních sil. Nebo se zkusit probít ven a pak kdo ví. Rozum zvítězil nad hrdinstvím a dobrodruhové se pomalu chodbami propracovávali na povrch, trvalo jim několik dní vylézt z toho prokletého města, vyhýbat se hlídkám v chodbách, minimalizovat možnosti objevení, přespávat v tak hlubokých výklencích jak jen to šlo, ale nakonec se jim to povedlo. Našli cestu ven. Bohužel to byla jejich prozatím poslední společná cesta. Jejich cesty se rozcházely. Gnóm se vydal hledat své bratry. Erdy se vydal hledat v okolí další možná přeživší trpaslíky. Torsten s Luciem se vydali dál na jih do věčně zmrzlých končin za svým cílem.
Nejnovější komentáře